Marek Dospěl (ed.): Jidášovo evangelium

Popis

Jidášovo evangelium je starověký náboženský text. Silně poškozený rukopis se objevil za dosud ne zcela objasněných okolností, nepochybně však pochází z Egypta, kde byl sepsán někdy ve 3. či 4. století.

Ohromující je především role, jakou v evangeliu hraje Jidáš – ten z Ježíšových učedníků, jenž je tradičně vykreslován jako sprostý a zištný zrádce svého Mistra. V evangeliu, které je podle něho dokonce pojmenováno, však Jidáš vystupuje jako vůbec nejbližší Ježíšův spolupracovník.

Rukopisný kodex, ve kterém se evangelium dochovalo a jenž obsahuje i další tři spisy, byl nalezen nejspíše koncem sedmdesátých let minulého století, a to ve středním Egyptě, v hrobce vyhloubené nad vesnicí Amhar na pravém břehu Nilu, tj. šedesát kilometrů severně od města El Mínja. Avšak okolnosti nálezu a následné osudy rukopisu jsou zahaleny určitými nejasnostmi. Až po dlouhých peripetiích se kodex dostal k odborníkům, a to teprve roce 2001. Na cestě rukama starožitníků, kdy byl nejprve nelegálně vyvezen z Egypta a pak neúspěšně nabízen v Evropě a Americe, utrpěl kodex vážné poškození.

Podle antikvářky, která zprostředkovala jeho koupi pro ženevskou Maecenas Foundation for Ancient Art, je kodex nazýván Tchacos. Jakmile jej nadace koupila, začaly práce na jeho restaurování, konzervaci a publikaci. Byl iniciován projekt kritické edice a překladu kodexu, nad nímž získala patronát a dispoziční práva americká National Geographic Society.

Přednostní pozornosti z celého kodexu se dostalo zaslouženě Jidášovu evangeliu. Tento proslulý spis byl do naší doby znám jen nepřímo – z kritik a narážek ve spisech křesťanských autorů starověku. Třebaže totiž vznikl nejspíše v křesťanském prostředí, jeho duch je gnostický. Připisován je gnostické sektě kainitů, kteří údajně vyzdvihovali osobnosti Starého i Nového zákona, jež stály v opozici vůči Bohu-Stvořiteli. Toho pokládali jen za nižší božstvo a vytvořili vlastní, poněkud složitě působící verzi o stvoření světa, božských i lidských bytostí, o roli Krista, o podstatě spásy apod. Výsadní úlohu přiřkli Jidášovi, kterého nepovažovali za zrádce, ale naopak za vyvoleného mezi učedníky, za osvíceného Ježíšova přítele.

Text evangelia byl zveřejněn v dubnu 2006. Téměř současně byla týmem světově uznávaných badatelů publikována edice originálního koptského textu a knižní anglický překlad s komentářem a několika doprovodnými studiemi.

Český překlad reagoval na tyto události, jak jen bylo možné s ohledem na seriózní vědecké zpracování textu. Kromě samotného překladu šestadvaceti stran kodexu, kde se vydavatel samostatně vyrovnává s problematickými místy a navrhuje svá řešení pro četbu či doplnění poškozeného textu, byly nad rámec dosud publikovaných prací vytvořeny rejstříky běžné ve vědeckých edicích podobných textů. Knihu otevírá obsáhlý úvod, kde vydavatel přibližuje klikaté osudy kodexu, věnuje se jeho popisu a charakteristice a v neposlední řadě i obsahové stránce evangelia; v závěru se zamýšlí i nad aktuálními otázkami bádání a archeologických výzkumů v Egyptě. Přirozenou součástí publikace je také překladatelská poznámka, která dává mj. nahlédnout do zákulisí práce s textem, a bibliografický přehled.

Z ohlasů:
Jan Janoušek, Listy filologické 130 (2007), č. 1-2, s. 168-169:
„Útlá kniha Jidášovo evangelium přináší překlad tohoto gnostického textu s filologickým i faktografickým komentářem, vedle toho je opatřena několika úvody, z nichž jeden mapuje téměř detektivní historii fyzické existence textu, jeho konečného objevení a rekonstrukce, další se pak věnují charakteristice evangelia v kontextu raně křesťanské a gnostické literatury spolu se stručnou reprodukcí obsahu; dvě menší úvodní stati jsou zasvěceny pojednání o církvi, problematice utváření závazného textového kánonu a posléze se autor vyznává i ze svého obdivu z dědictví Egypta a jeho pouště, jež se sebe vydává nejen poklady archeologické, ale i písemné. […] …Dospělův překlad, jemuž se po formální stránce nedá nic vytknout, naopak je nutno vyzdvihnout jeho filologickou akribii, vlastnost nyní již tak často nevídanou, s níž pracuje ve svém komentáři, když zvažuje možné konjektury nebo seznamuje s možnostmi rozličných paralel z příbuzných textů. Na Dospělově práci bych chtěl dále ocenit, že opatřil knihu dvěma rejstříky, a to řeckých nábožensko-filozofických pojmů přejatých kopštinou (což je zejména pro badatele pracující v této oblasti velmi poučné) a posléze i rejstříkem vlastních jmen osobních a místních. Dílko uzavírá seznam pramenů a odborné literatury.“