Jiří Matl (ed.): Thomas Balthasar Janovka: Klíč k pokladu velikého umění hudebního / Clavis ad thesaurum magnae artis musicae

Popis

Publikace Clavis ad thesaurum magnae artis musicae / Klíč k pokladu velikého umění hudebního kutnohorského rodáka a pražského varhaníka Tomáše Baltazara Janovky je první kritickou edicí tohoto stěžejního hudebně-teoretického latinského díla evropské hudební lexikografie z období baroka, kterou připravil Jiří Matl ve spolupráci s Michaelem Pospíšilem a Jiřím Sehnalem.

Text edice i český překlad a komentář přinášejí cenné informace o dobové hudební teorii, estetice, hudebních nástrojích a jejich užití a poznatky o dobové interpretační praxi, hudebních formách atd.

Vydání obsahuje kritickou edici Janovkova latinského textu a notových příkladů s paralelním českým překladem, kritický aparát s obsáhlými testimonii, komentář a rejstříky.

Edici doprovází obsáhlá studie o autorovi s analýzou jeho díla v češtině a angličtině.

Z ohlasů:
Kamil Bartoň, Hudební věda 44 (2007), č. 2, s. 181-183:
Janovkovo dílo stojí na počátku moderní hudební lexikografie a se slovníkem Brossardovým a Waltherovým tvoří ve světovém kontextu zakladatelskou trojici. Tento význam a také fakt, že původní tisk je dochován jen vzácně, dávají jeho novému vydání plné opodstatnění.
[…]
Přejděme nyní k jádru publikace, jímž je sama edice Clavis. Má charakter kritického vydání, přičemž jako základ posloužil první tisk z roku 1701. Zjevné chyby byly opraveny (závažnější s komentářem), původní pravopis doznal mírných změn zavedením logické interpunkce, omezením velkých počátečních písmen a rozepsáním zkratek menším písmem; naznačeno zůstalo originální stránkování, přidáno je číslování řádků. To vše, jakož i promyšlené typografické řešení dodává textu – na rozdíl od originálu – neobyčejnou přehlednost. Namátkové porovnání s původním tiskem prozrazuje pečlivou a spolehlivou ediční práci.
[…]
Notové příklady jsou v rámci latinské edice pro názornost přetištěny jako faksimile původního tisku. Pro českou verzi vyhotovil jejich moderní transkripci M. Pospíšil, který také rozepsal Janovkův číslovaný bas. Praktické a užitečné řešení.
[…]
Čím může Janovkův Clavis zaujmout dnes? Přestože řadu tvrzení přebírá odjinud, podává cenné svědectví o hudební kultuře své doby i o solidní úrovni teoretického  myšlení u nás. Jeho přínos spočívá především v informacích podložených pisatelovou vlastní zkušeností. Osobně bych tento odraz spatřoval snad nejvýrazněji v oblasti organologické: ať už jde o zajímavý popis loutny či mandory, nebo zvláště varhan, s nimiž byl Janovka při svém povolání obeznámen nejdůvěrněji.
 
Summa summarum: „Ctnému a šlechetnému milovníku hudby“, jak je autorem v předmluvě titulován, se po třech staletích znova dostává do ruky tento podnětný a pro pochopení ducha doby nepostradatelný pramen.